Malá plavírna stála u nádraží a surovina se těžila v ložisku kaolinu vzdáleném 1,5km. Dopravu suroviny zajišťovali místní sedláci se svými povozy. Později Fitz nechal zbudovat koleje a koupil i lokomotivu. Sedláci měli po kšeftu. Záhy zjistil, že plavírna daleko od ložiska nebyl tak dobrý nápad. Kaolinu se vyplavilo sotva 20% a zbytek suroviny se děsivě hromadil kolem plavírny.
Rozvoj keramického průmyslu, ze kterého profitovala obec měl i své smutné pozadí. Když důlní Glaser připoměl obci své zásluhy, dostal jen směšnou odměnu. Dožíval pak v chudobě a musel si vypomáhat pytlačením.